Občanská společnost a odborníci nabízí řešení, politici je brzdí (zpráva SW 2020)

V březnu tohoto roku Česká republika poměrně rychle a účinně zareagovala na pandemii COVID- 19. Ačkoli vláda zavedla potřebná opatření, bez skupin aktivních občanů by málokterá z nich byla proveditelná. Byli jsme svědky neuvěřitelné mobilizace občanské společnosti, nešlo jen o šití roušek, ale také 3D tisk štítů pro zdravotnický personál, nákupy pro seniory, sbírky pro samoživitelky a samoživitele, transformaci výuky na všech vzdělanostních úrovních a další. Některá vládní opatření se však nakonec ukázala jako protiústavní, jak ve svém příspěvku uvádí Anna Šabatová.

Svůj příspěvek do zprávy představuje Peter Tkáč
Všechna videa ke zprávě

Podobně jako pro případ pandemie, tak i pro jiné situace máme v České republice odborníky a odbornice, kteří vědí, jak je účinně zvládnout. Vznikly plány pro zmírnění mnohých ohrožujících jevů jako je postupující klimatická změna projevující se suchem, násilí na ženách, znevýhodnění sociálně slabých dětí ve školách. Možná proto, že se tyto problémy nejeví jako příliš akutní, chybí politická vůle k jejich provedení. Nelze přitom namítat, že by tyto problémy veřejnost nevnímala, jelikož z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že 84 % veřejnosti si přeje posílit prevenci násilí na ženách1 a 73 % populace považuje úbytek vody spojený s klimatickou krizí za zásadní.2 Nejsou to tak nevnímaví a sobečtí občané, jak je nám mnohdy podsouváno, kteří brání systémovým změnám, ale spíše politici, kteří vytváří určitý obraz velmi zahořklého voliče reagujícího především na populismus.

Realizace smysluplných opatření, která mohou zmírnit například nástup klimatické krize nebo nerovnosti mezi lidmi, tak zůstává na jednotlivcích a skupinách, které se snaží například udržovat vodu v krajině, informovat o stavu klimatu, propojovat vyloučené skupiny obyvatel s okolím nebo podporovat násilím ohrožené ženy nebo děti. Tyto aktivity se často nesetkají se strukturální podporou, ať už jde o omezování dotací pro neziskové organizace zabývající se genderem, z hlediska změn klimatu nesmyslné návrhy v podobě rozšíření přehrad či stavby kanálu Dunaj-Ondra- Labe nebo přesunutí asistentů pedagoga do nižší platové třídy. V některých případech jde prostě o „pouhou“ ignoraci faktů – jako skutečnosti, že lidi s nezjistitelnou virovou náloží HIV nemohou nikoho nakazit nebo že Česká republika stále nemá v zákonech dostatečně zakotven zákaz fyzických trestů na dětech. Bez politické vůle a systémových řešení jsme bohužel na tak rozsáhlé sociální a ekologické problémy krátcí.

Tato zpráva zahrnuje příspěvky dvojího druhu. Jsou to konkrétní zprávy monitorující vybrané oblasti týkající se tzv. cílů udržitelného rozvoje: změny klimatu, situaci v institucích, partnerství s rozvojovými zeměmi, situaci české ekonomiky a situaci lidí v šedé ekonomice. Dále se jedná o kratší texty zaměřené spíše na konkrétní kauzy: situace lidí žijících s AIDS, sociálně znevýhodněné děti v českém školství, otázka udržitelných měst v ČR a vývoz zbraní. Zpráva také obsahuje příspěvek, který vychází z Monitorovací zprávy ke genderové rovnosti, kterou Social Watch vydal v červnu 20203.

Anna Šabatová ve svém textu upozorňuje na nedostatečně zákoně zakotvený zákaz fyzických trestů u dětí a zmiňuje návrhy na zřízení pozice zvláštního dětského ombudsmana. Zbyněk Němec monitoruje situaci dětí ze sociálně slabších rodin v rámci vzdělávacího systému a upozorňuje na segregované třídy. Příspěvek Michaely Pixové se zabývá problémem udržitelných měst a upozorňuje na tristní situaci ohledně předraženého nájemního bydlení. Daniel Vondrouš analyzuje jednání politiků v oblasti klimatu, přičemž uvádí, že „chybějící rozhled našich politiků a úředníků tak musí nahrazovat improvizace občanů: sázíme stromy, chytáme vodu, šijeme roušky, třídíme. Samozřejmě, že bez zapojení lidí by to nešlo. Ke skutečné změně ale potřebujeme, aby ti, co je za to platíme, lépe dělali svou práci.“