Sadu rozhovorů o chudobě a genderových nerovnostech doplňujeme rozhovorem se sociologem janem Kellerem (rozhovor byl uskutečněn ještě před pádem Nečasovy vlády).
Žijeme v kapitalismu, tedy v systému, jehož prioritou je maximalizace soukromého zisku, nikoliv mýcení chudoby. V jedné své fázi kapitalismus vsadil na to, že zvyšování životní úrovně (téměř) všech vrstev je dobrým předpokladem maximalizace soukromého profitu. Kromě této pragmatické úvahy zde stála také hrozba východního bloku a dobře zorganizovaná zaměstnanecká společnost. Východní blok se zhroutil sám do sebe a vyjednávací síla zaměstnanců byla rozbita. Kapitalismus mohl tedy změnit svoji taktiku. Odepsal zhruba pětinu lidí (v různých zemích se tento podíl trochu liší), kteří jsou úplně na spodu. Jejich chudoba se bude prohlubovat. Pro systém jsou zbyteční. Systém finančního kapitálu se zaměřil na střední a nižší patra středních vrstev (zhruba dvě třetiny spoklečnosti) a snaží se maximalizovat zisky majetkové a příjmové elity na jejich úkor. Chudí už jsou v tomto systému ze hry.
V rámci současného směřování kapitalismu bude chudoba naopak narůstat. Je velkou otázkou, zda je kapitalismus reformovatelný systém. Pokud ne, bylo by to zlé, protože dosavadní pokusy o alternativu ke kapitalismu v rámci moderrní společnosti se neukázaly úspěšné.
Moderní společnost ve svých prvních fázích přiznávala faktickou plnoprávnost pouze jediné kategorii lidí – bílým zámožným mužům. Všechny ostatní kategorie obyvatel včetně žen byly více nebo méně diskriminovány. Od druhé poloviny 19. století se tyto skupiny snažily svoji diskriminaci překonat. Nástup neoliberalismu od přelomu 70. a 80.
let 20. století opět zavádí poměry, kdy jedinou plnoprávnou kategorií budou bílí zámožní muži. Prohloubí se diskriminace nemajetných, žen a lidí s odlišnou barvou pleti.
V rámci neoliberálního kapitalsmu to možné není. Pokud tomu nevěříte, projděte si vládou prosazované reformy. Na každou z nich doplácejí ženy více než muži.